ANDROCARE - Centrum andrologické péče

Historie, současnost a budoucnost léčby sexuálních problémů

Sexualita souvisí s emocemi. Emoce jsou špatně definovatelné. Vědecké definice emocí spojených s sexuální aktivitou jsou velmi neurčité: orgasmus je např. oficiálně definován jako "vznosný pocit". Lépe než vědci dopadli umělci se svými sochami, obrazy, básněmi. Věda se moc nevyznamenala. Dnes je doba žádající u všeho vědecké důkazy. "Evidence based" ("na základě důkazů") musí být založeno vše, co chce být nazýváno vědou. Proto se hledají fyzikální, biochemické, mikromolekulární, genetické, přesně definované a změřitelné parametry všeho lidského. To proto, abychom mohli život lépe ovládat, abychom si ho mohli učinit snadnějším, lehčím, vše podle Vašich přání, račte si vybrat, uctivá věda k službám.

Co se týká lásky: věda je hodně (hodně!) na začátku. Není o moc dále než magistr Edward Kelly (žil v letech 1555 – 1597) na dvoře císaře Rudolfa II.. Kromě svého vladaře stihl šidit skutečného vědce, alchymistu Johna Dee. Nevyšlo mu více věcí, nejen umělá žena Sirael, kterou císař chtěl lásce vyučovat. Zemřel po útěku z vězení.

Sexuální život je spojen s emocemi. Lásku nelze vykouzlit, nejde si ji koupit, nejde se jí naučit, nikdo na ní nemá počítačový program, ani ji nejde vyklonovat v buněčné kultuře.

Současná věda ví přesto mnoho užitečného. Stačí to umět správně použít ve správný čas.
 

HISTORIE

Nápoje lásky.

Podle profesora Vondráčka (velký český psychiatr 20.století, filosofická osobnost), jsou nápoje lásky "nápoje, které mají v tom, kdo je vypije, vzbudit lásku k tomu, kdo je dal vypít". Obsahují ingredience, které mohou účinkovat jako afrodiziaka. Recepty na nápoje lásky jsou dodnes zachovány. Jejich příprava však nese riziko: při nesprávném postupu se jimi lze snadno otrávit. Od nápojů lásky je jen krok k milostnému čarování: podle středověkých pramenů stačí k tomu, aby se do Vás někdo zamiloval to, aby si otřel tvář zpocenou částí Vašeho oděvu. Někdy stačilo použít symbolu - dívka podala chlapci jablko, kterým se předtím dotkla svého pohlaví. Velkou roli hrál volt - část těla milované osoby. Pokud se uskříply tři vlasy této osoby do štěrbiny stromu, takže do něho zarostly, připoutal si tak čarující navždy osobu, jíž vlasy patřily. Návody na přípravu nápojů lásky zachovaly egyptské papyry (trny a listy akátu rozpuštěné v medu), zaznamenal je antický Ovidius (saturejka, pepř, semena kopřiv a bertrám rozemletý ve víně). Pozdější křesťanský svět užívání těchto látek nepřál, ba je přímo pronásledoval (čarodějnictví, spolčení s ďáblem). Islámská víra nijak používání bylin k povzbuzení lásky nebránila, proto starověká afrodiziaka (konopí, durman, opium a dráždivá koření) byla široce využívána k prohloubení sexuálního života. Ve středověku lékaři doporučovali k dosažení erekce šťávu z karotky a ředkve, smíchanou s hořčičným olejem a šafránově žlutými mravenci. Po týdnu zrání na slunci byl touto směsí potírán penis dvě až čtyři hodiny před stykem. Po pečlivém opláchnutí teplou vodou bylo údajně možno znovu dosáhnout erekce ihned po výronu spermatu. Šafránově žlutí mravenci se však dnes tak špatně shání.
 

SOUČASNOST

Sexuální dysfunkce stojí ve srovnání s jinými zdravotními problémy na okraji zájmu medicíny. Oproti onemocněním srdečního, cévního, pohybového nebo trávícího ústrojí jsou sexuální problémy ze strany lékařů často zlehčovány. Nejsou považovány za zcela nezbytnou součást života pacienta. Z hlediska pacienta je zcela pochopitelný ostych začít v ordinaci hovořit na toto téma. Zvláště když je k tomu nutný dostatek času lékaře, klidné, nerušené prostředí a soukromí. Toho všeho se v naší době a v medicíně nedostává. Výsledkem je tzv. marginalizace problému - odsunutí na vedlejší kolej, často s odkazem na vyšší věk pacienta, "důležitější" zdravotní problémy atd.

Subjektivně je pacientem sexuální problém vnímán obvykle velmi nepříjemně, často zhoršuje partnerské vztahy a kvalitu života. Psychické (psychogenní) faktory byly dříve považovány za hlavní příčiny potíží, zejména u mladších lidí. Tělesné postižení (cévní, hormonální) zase bylo předpokládáno hlavně u starších mužů.

U starších lidí byla (a stále je) sexuální aktivita považována za něco téměř nepatřičného. Mladší člověk jako by neměl právo na sexuální potíže, starší člověk zase na uspokojivý sexuální život (zato má právo mít potíže). Sexuální aktivita nekončí po dosažení určitého věku. "Pověra" že v šedesáti, sedmdesáti či osmdesáti letech života se člověk stane asexuální bytostí je nesmyslná, ale houževnatě se udržuje i v medicíně. Kvalita života souvisí se sexuální aktivitou člověka po celý život.

Marginalizace, odsouvání problémů souvisí s nebezpečným fenoménem poddiagnostikování (anglický termín "underdiagnosis") pacientů se sexuálními potížemi. Sexuální potíže i poruchy plodnosti mohou být a někdy jsou jedním z prvních příznaků život ohrožujícího celkového onemocnění. Je možné najít příklady zhoubných nádorových onemocnění prostaty, varlat a podvěsku mozkového, pacienty s celkovou arteriosklerózou pokročilého stupně, s nálezem dekompenzované cukrovky a vysokého tlaku, dosud nediagnostikovanými vrozenými vývojovými vadami pohlavních orgánů atd.

Svoji úlohu zde hraje tradiční, umělé rozdělení potíží na tělesné = organické a duševní = psychogenní. Lékaři, kteří se zabývají sexuálními potížemi mají někdy tendenci přiklánět se více k jedné či druhé straně. Dochází tak k penisologizaci problémů (u mužů), kdy je tvrdost penisu považována za cíl léčby, nebo psychologizaci potíží (častěji u žen), kdy veškeré problémy jsou hledány jen v emocionální, psychické, partnerské oblasti. Pro pacienty i lékaře je zjednodušení pohodlné a je podporované současným trendem sebevědomí a domnělých možností medicíny, že vše je vždy možné vyřešit podle našeho přání.

Konsumpce, spotřební styl sexuality vyhovuje konzumnímu stylu života. Sexualita se vyvíjí během posledních čtyřiceti let od "to make love" (milovat se) k "to have sex" (mít sex) současných mladých městských profesionálů ("yuppies – young urban professionals").

Nové léky, které se objevily v posledních létech, přinesly mnoho pozitivního z hlediska poznání fyziologie a patofyziologie sexuálních funkcí obou pohlaví. Nejsou však zázračné.

Občas se objeví tržně motivovaná tendence prohlašovat určitou metodu ("penilní protéza") či lék ("barevné tabletky") za jediné pravé a nejlepší.

Tato hodnocení jsou příliš často nadnesená. O komplikacích operační léčby, o časové omezenosti účinku léku, o skupinách pacientů, na něž léky účinkují málo či vůbec ne, o možných problémech, pokud není zjištěna příčina potíží, se reklamní materiály většinou nezmiňují.

Ideální léčba by měla být jednoduchá, bezpečná, neinvazívní (šetrná), dobře účinná a přinášející trvalé řešení bez vedlejších účinků. Bohužel ji ještě nikdo nevymyslel. Nejvíce se jí lze přiblížit v individuálním léčebném postupu přizpůsobenému konkrétnímu pacientovi a jeho partnerce (či pacientce a jejímu partnerovi).

Nyní dostupné léky "na sexuální potíže, na potíže s erekcí" mají časově omezený efekt, jako každá symptomatická terapie. Časem jen zvýrazňují nutnost zjistit příčinu potíží a léčit ji, je-li to možné. Většinou to možné je.

Sexuální život vždy byl, je a bude součástí lidské kultury. Kultivace sexuálního života představuje velmi důležitý kontrakonsumpční faktor. Vyžaduje ale čas, trochu úsilí a "citovou investici" lékaře i pacienta. Všechny léky a léčebné metody mají své indikace, vedlejší nežádoucí účinky a procento úspěšnosti léčby. Volba bezpečného a účinného léku pro konkrétního pacienta ("the right drug for the right patient" – správný lék pro správného pacienta) je základní rozvahou při léčbě potíží.
 

BUDOUCNOST

Melanocyty stimulující hormon:

Působí jako centrální iniciátor erekce v mozku, zvyšuje chuť ke styku, má i místní účinek v pohlavních orgánech. Nemá závažné vedlejší nežádoucí účinky. Pocit na zvracení se objevuje jen u malé části pacientů a snížení chuti k jídlu někdy není počítáno jako nežádoucí účinek. Nachází se ve fázi klinického hodnocení v USA. Významný je jeho potenciál v léčbě sexuálních potíží u žen.

Genová terapie v léčbě erektilní dysfunkce:

Z hlediska výzkumných pracovníků se přenos genů do tkáně penisu setkal s velmi dobrým efektem v pokusných studiích. Periodické injekce nukleové kyseliny nesoucí geny pro nitric oxid syntetázu (enzym vyrábějící "first messenger" - první posel erekce) prokázaly excelentní přijmutí genových produktů, zlepšení erekce a dlouhodobý účinek.

Calcitonin Gene Related Peptide (CGRP):

Jde o peptid (tj. část bílkoviny), složený z 37 aminokyselin, který byl imunohistochemicky lokalizován ve tkáni penisu. Jeho přítomnost je v přímé úměře se schopností erekce - zvýšená hladina koreluje se zvýšenou erektivitou u mladých jedinců, snížená hladina koreluje se sníženou erektivitou starých jedinců. Účastní se regulace aktivity stěny cév v penisu. Transfer genů CGRP je možnou budoucí terapií poruch erekce.

Do budoucna cílem léčby nebude jen zajištění dostatečné tvrdosti penisu, ale dosažení dobrého zdravotního stavu muže i ženy po stránce tělesné i duševní a obnovení (či zachování) kvality sexuálního života.

Sexuální funkce nejsou jen "lifestyle problem", ale ovlivňují závažně kvalitu života člověka. Počet lidí se sexuálními potížemi se bude pravděpodobně zvyšovat spolu se zvyšováním průměrného věku. Zlepšení léčebných možností ovlivní výrazně kvalitu života těchto lidí. Obecný trend v léčbě se přesouvá od invazivních (operačních) k neinvazivním (neoperačním) metodám léčby. V budoucnu bude pravděpodobně možné uvažovat o rekonstrukci kavernózní tkáně topořivých tělísek ("tissue engeneering" = konstruování tkání).

Větší pozornost je třeba věnovat sexuálním dysfunkcím u žen a souvisejícím problémům párové léčby: sexuální aktivita je většinou párová, léčby by se měli účastnit oba partneři. Zlepšení znalostí erotogenních a erektogenních faktorů může přinést nové možnosti terapie v oblasti modulace ("naladění") centrálního nervového systému.

Copyright © 2011-2015 Androcare | Všechna práva vyhrazena.