V obecném povědomí existuje pojem "mužné chování". Stěžovat si na bolest, na zdravotní potíže, na to, že něco nefunguje, není považováno za "mužné". Každá žena, která o sebe dbá, má svého gynekologa. Obor, který pečuje o mužské zdraví - andrologie, se u nás právě vytváří. Objevují se také nové možnosti léčby.
Velmi dobré je vědět, že není třeba stydět se za mužské potíže. Není za co se stydět. S určitými potížemi se během svého života setká každý muž. Někdo s menšími a přechodnými, někdo s většími, dlouhodobějšími. Někdo dříve, někdo později.
Poruchy erekce, kdy penis je měkčí, doba erekce je krátká, nejde opakovat styk během jednoho večera.
Snížení vzrušivosti, snížení pocitu vnímání zrakových a dotekových sexuálních podnětů, snížení chuti ke styku.
Poruchy ejakulace (výronu semene). Většinou se ejakulace dostavuje příliš brzy, často v kombinaci s potížemi s erekcí. Někdy je problém s dosažením vyvrcholení a výronu spermatu.
Neúplný, nedostatečný pocit orgasmu. Častější bývá u žen, objevuje se ale i u mužů. Chybí pocit uvolnění, pocit příjemného uspokojení, muž má někdy jenom pocit "že už to má za sebou".
Všechny tyto potíže mohou nepříznivě ovlivnit partnerské vztahy.
- Celkové potíže:
Pocit únavy, podrážděnosti, mrzutosti ovlivňuje negativně vztahy mezi nejbližšími lidmi, v rodině i v profesionálním životě. Zvýšená únavnost bývá někdy provázena pocity smutku, zbytečnosti, deprese. Společenské (komunikační) problémy mohou být následkem výše uvedených potíží, ale může se k nim přidat i snížená odolnost k psychické i tělesné zátěži, snížená schopnost učit se něčemu novému a komunikovat (spolupracovat) s ostatními lidmi.
Zpočátku muži bezprostředně nemusí vadit, protože o nich neví. Pokud se projeví, tak ale obvykle nepříjemně a závažně. Jdou často v nepříjemném "tandemu" v kombinaci se sexuálními a celkovými potížemi.
Jde o:
Arteriosklerózu - kornatění cév. V podobě postihující srdeční cévy je nejčastější příčinou úmrtí mužů. Cévní postižení se ale týká celého organizmu včetně mozku a pohlavních orgánů.
Osteoporózu – řídnutí kostí, s následky nejčastěji v podobě zlomenin krčku stehenní kosti, páteře či žeber i po někdy nevelkých pádech, které tak mohou skončit invaliditou.
Snížení funkcí nervové soustavy s poklesem schopnosti učení, tvořivého myšlení, paměti.
Snížení tvorby bílkovin v játrech, včetně protilátek proti mikrobům (imunoglobulinů).
Snížení tvorby červených krvinek při nedostatku hormonu,který reguluje jejich tvorbu (erytropoetinu).
Pokles tvorby spermií a hormonů ve varlatech s poruchami plodnosti, sexuálními i celkovými potížemi.
Porucha tvorby hormonů může být v pozadí všech zmíněných problémů.
Potíže s prostatou – vůbec nejsou omezené jen na starší věk.
Obecně se má za to, že potíže s erekcí, s prostatou a sexuální problémy vůbec se týkají jen starších mužů, potíže s plodností jen mladších mužů. Jakoby starší muž už na uspokojivý sexuální život neměl právo, má ovšem "právo" mít potíže. Toto "právo mít potíže" je zase často odpíráno mladším mužům, jakoby mladší věk byl automaticky spojen se stoprocentním zdravím.
Muž je mužem celý život, i když má právě potíže.
"Mužské potíže" se mohou objevit v jakémkoli věku.
Při léčbě potíží je nutno znát jejich příčiny. Může jich být několik najednou (například hormonální a cévní), a často jsou dovršeny nejistotou, nepříjemnými psychickými pocity a ostychem.
Příčiny potíží je možné zjistit a léčit.
Toto je důležitá, povzbudivá informace, úkol pro medicínu.
Vyšetření u odborného lékaře se dnes není nutné obávat. Cílem vyšetření je zjistit příčinu potíží u konkrétního muže, a podle výsledků pak zahájit léčbu. Jak vyšetřovací, tak léčebné postupy se řídí pravidly minimální invazivnosti, tj. co nejmenšího zatížení a co největšího přínosu pro pacienta. Léčba má být pacientovi "ušitá na míru". Vyšetření a léčbě je třeba v zájmu dobrého výsledku věnovat dostatek času a trpělivosti.
Impotence je slovo, které zní všem mužům hrozivě. Znamená ve svém základním latinském významu neschopnost. Neschopnost zplodit potomka (impotentia generandi) , či neschopnost pohlavního styku (impotentia coeundi). Patří sem i neschopnost orgasmu (anorgasmia) a pocitu uspokojení z pohlavního života (impotentia satisfactionis). Přesněji a česky tyto "pánské problémy" vystihují termíny mužská neplodnost, porucha ztopoření a chybějící prožitek vyvrcholení. Velmi častý je předčasný výron spermatu - eiaculatio praecox a malá chuť k sexuálnímu styku - snížené libido.
Každý muž, bez ohledu na věk, je někdy nepříjemně překvapen problémem s erekcí. Neexistuje muž, kterému by tyto problémy nevryly vrásku do čela, zejména pokud se objevují častěji a s rostoucí intenzitou. Určité problémy s erekcí má podle rozsáhlých průzkumů ve věku kolem 40 let 30 až 40 % mužů. S věkem procento stoupá, kolem 70. roku života má potíže již asi 67 % mužů. Tyto údaje jsou statistické, u konkrétního muže se potíže mohou objevit v jakémkoli věku.
Asi jen 10 % mužů s potížemi se dostaví k lékaři. Téměř vždy se sebezapřením, zaťatými zuby, někdy proto, že je k návštěvě přiměla partnerka, nebo proto, že potíže překročily únosnou mez. Správných informací o těchto potížích bylo donedávna jako šafránu. Informace jsou však to hlavní, co při rozhodování člověk potřebuje.
Potíže s erekcí nejsou někdy vůbec považovány za onemocnění, a když už, tak ne za onemocnění závažné. Hlavně těmi, kteří je nemají. Dokážou výrazně ztrpčovat život, snížit jeho kvalitu.
Objevuje se také otázka "normality" sexuálního života. Je normální erekce trvající jednu minutu, nebo minut třicet? Je normální mít pohlavní styk jednou denně nebo jednou za měsíc? Třikrát za den, nebo třikrát do roka? Na tyto otázky nelze odpovědět univerzálně. Každý člověk má svůj sexuální život, daný geneticky, výchovou a vlivy z okolí, které na něj působí. Pro dobrý pocit ze sexuálního života je třeba najít svůj "styl" a sladit jej se stylem partnerky. Pak může být pro jeden pár normální sexuální styk třikrát denně třicet minut a pro druhý třikrát měsíčně tři minuty. Budou-li oba partneři spokojeni, je stav optimální.
Většinou muže vede k návštěvě odborného lékaře to, že se jeho dosud vyhovující sexuální život neuspokojivě mění. Klesá frekvence styků, k dosažení erekce je třeba silnějších podnětů a delšího času, zkracuje se doba erekce, která není dostatečně rigidní (tvrdá), po ejakulaci trvá dlouhou dobu, než nastane nová erekce, nebo další erekce nenastane vůbec. S těmito potížemi jde ruku v ruce snižující se uspokojení partnerky až partnerský konflikt. Častější selhání pak vyvolává očekávání potíží příštích, vzniká bludný kruh selhání - obava ze selhání, a problém je na světě.
U části mužů mladšího věku se stav může vyvíjet poněkud jinak.
Obvyklé "začátečnické potíže" (dostatečně tvrdá, ale krátká erekce, předčasná ejakulace) se nedaří překonat, trvají příliš dlouho a mohou způsobit třeba i opakované ztroskotání vznikajícího partnerského vztahu. Pak přivedou muže k lékaři pochyby - "jsem vůbec normální, mohu své problémy sám nějak ovlivnit ?"
Jakmile se dostaví pocit, že potíže muž sám nezvládá, není vhodné váhat, vyšetření u odborného lékaře dokáže dnes velmi dobře zjistit příčinu potíží a ukázat směr jejich vyřešení. Každému však může pomoci něco jiného, a každý muž také může mít o optimálním řešení trochu jinou představu. Hovoříme o tzv. "personal tailoring" – což je anglický termín, znamenající ušití diagnostického a léčebného postupu na míru konkrétnímu pacientovi.
Návštěvy u lékaře se není nutno obávat. Na pacienta nečekají žádné nepříjemné nebo bolestivé zážitky. Nejvíce nepříjemným vyšetřením je odběr krve ze žíly na předloktí ke stanovení hladin pohlavních hormonů.
Není špatné o svém těle něco vědět, zvláště když neposlouchá tak, jak bychom si přáli. Někteří lidé znají podrobně např. stavbu atomového reaktoru či egyptské hieroglyfy (fyzikové a egyptologové prominou), ve znalostech o vlastním těle zůstávají často poněkud pozadu - a to s ním musí nějak vyjít celý život.
Erekce je procesem velmi jemným, delikátním. O existenci dvou topořivých těles, pod nimiž probíhá močová trubice obalená tělesem houbovitým, přecházejícím v žalud, pánové většinou vědí. V klidu protéká topořivými tělesy jen tolik krve, aby byl zajištěn přísun kyslíku a živin do tkáně.
Erekce není jen pasivním naplněním těchto těles krví (jako nafouknutí pneumatiky vzduchem). Topořivá tělesa jsou totiž svalem, který je "uvězněný" v pevném vazivovém obalu. Sval má strukturu, která na řezu připomíná houbu na mytí oken. Je tvořen obrovským množstvím svalových buněk, vytvářejících trámčinu, která obklopuje drobné komůrky. Ty jsou schopné při erekci pojmout takové množství krve, aby napětí pevného obalu topořivých těles vyvolalo rigiditu - tvrdost penisu. Sval topořivých tělísek nasává krev do svých komůrek - sinusoid. Komůrky jsou vystlány buňkami podobnými buňkám výstelky cév, které vyrábí mediátory - chemické pokyny pro svalové buňky. Při odeznívání erekce se svalové buňky stáhnou, krev z komůrek odtéká a je odváděna žilami.
Aby se topořivá tělesa mohla naplnit krví, musí být dostatečný přísun krve tepnami (tepny musí být dobře průchodné) a musí fungovat i uzavírací žilní mechanizmus, který umožní částečné uzavření odtoku krve z topořivých těles během erekce. Zároveň však při erekci musí určitý průtok krve topořivým tělesem přetrvávat, jinak by se ke tkáním nedostávalo dosti kyslíku. Regulace tohoto složitého mechanizmu je zajištěna nervovým systémem - periferními nervy, vycházejícími z míchy a z nervových uzlíků – ganglií, uložených podél páteře. Tato nervová vlákna jsou napojena míšními drahami na mozková centra.
V mozku se setkávají erotické podněty z vnějšku s hormonálním působením mužských pohlavních hormonů. Mozkové centrum představuje velmi důležitou řídící součást sexuální reakce - řídící centrum, jakýsi sexuální management. Toto centrum prostřednictvím nervových vzruchů a působením chemických látek produkovaných nervovými buňkami reguluje odpověď na sexuální podnět. Na každé z těchto úrovní (svalovina topořivých těles, tepny a žíly penisu, nervová vlákna, mozkové centrum, hormony mozku a varlat) může dojít k poruše, a dosti často dochází k problémům na více místech najednou. Pro každý věk a zdravotní problém jsou charakteristická určitá "slabá místa", a jejich cíleným ovlivněním lze dobře ovlivnit i neposlouchající erekci.
Do relativně nedávné doby byla naprostá většina erektilních potíží považována za psychicky podmíněné - tzv. psychogenní. Psychické problémy má, jak již bylo dříve řečeno, většina mužů trpících poruchou erekce, ale u naprosté většiny z nich jsou tyto potíže důsledkem problémů tělesných. Jen u malé části pacientů je psychika hlavní příčinou potíží s erekcí. Pečlivým lékařským vyšetřením lze tyto příčiny od sebe rozlišit a zvolit správnou, odpovídající léčbu.
Tak, jak byly tělesné předpoklady erekce podrobně studovány v souvislosti s vývojem moderních vyšetřovacích metod, bylo čím dále tím více zřejmé, že tělesná (organická) příčina je hlavním příčinným faktorem vzniku těchto potíží.
Zejména problémy cévní při arterioskleróze způsobené hlavně kouřením, špatnými dietními zvyky nebo cukrovkou (diabetes mellitus) způsobují nedostatečný přísun krve a kyslíku do topořivých těles. Důsledkem toho může být snižování počtu svalových buněk topořivých těles které jsou velmi citlivé na nedostatek kyslíku.
Při nedostatečné funkci svaloviny těchto těles příliš mnoho krve předčasně uniká žilami z topořivých těles, erekce je jen částečná, nedostatečná. U cukrovky často ještě přibývá k cévnímu a svalovému postižení porucha nervového vedení - tzv. diabetická neuropatie, kdy se nepředávají pokyny z nervových center do topořivých těles. Cévní problémy a cukrovka se častěji vyskytují ve starším věku, kdy u mužů dochází současně ke snižování hladin mužských pohlavních hormonů - v tzv. mužském klimakteriu, andropauze. Cévní problémy mohou vzniknout v jakémkoliv, i v mladém věku při poranění cév.
Poruchy nervového vedení nejsou omezeny na určitý věk, vznikají při úrazech pánve a páteře nebo po rozsáhlých operacích, po ozáření, nebo po užívání léků pro závažná onemocnění. Roztroušená skleróza a cukrovka se nevyhýbají ani mladým mužům, průběh cukrovky v mladém věku je častěji komplikovaný.
Někteří muži se s problémy, podmiňujícími vznik erektilních potíží již narodí - jde o chromozomální geneticky podmíněná onemocnění či vrozené hormonální změny, provázející onemocnění žláz s vnitřní sekrecí, včetně varlat. Varlata si zasluhují samostatnou zmínku v kapitole o neplodnosti muže.
Především podrobný rozbor potíží, který objasní, v jakých souvislostech se objevily potíže poprvé, jak se stav vyvíjel, a jaký je nyní. Některé souvislosti nejsou na první pohled patrné, jejich cílené hledání představuje důležitý základ vyšetření. Právě tak jsou důležité údaje o celkovém zdravotním stavu, onemocněních a úrazech prodělaných od dětství, o užívaných lécích a operacích, o nezdravých návycích – zejména kouření, pití alkoholu a případně užívání návykových látek.
Klinické vyšetření "od hlavy k patě" ukáže na možné hormonální, cévní a nervové příčiny poruchy erekce.
Další vyšetření jsou již obvykle cílená, směřující k určité příčině potíží. O stavbě, funkci penisu a varlat může přinést informaci řada vyšetření. Vždy se začíná s těmi, která přinesou dostatek informací při co nejmenší zátěži pacienta. Velkým přínosem je zejména vyšetření pohlavních orgánů pomocí ultrazvuku, které je zcela nebolestivé a nezatěžující. Na obrazovce moderních přístrojů vidíme přehledně stavbu tkání.
Ze vzorku krve, zaslaného na hormonální vyšetření zjistíme, zda je v pořádku hormonální prostředí, jaké jsou hladiny mužských, ale i ženských pohlavních hormonů. Obě pohlaví mají stejné druhy hormonů, jen rovnováha mezi nimi je u mužů odlišná, než u žen.
Funkční vyšetření penisu - tj. zjištění, zda je funkce topořivých tělísek v pořádku, je možné provést několikerým způsobem. Nejméně nepříjemným a nejvíce přínosným je dynamické vyšetření po podání léku, který při normálně fungující topořivé tkáni vyvolává krátkodobou erekci. Jde dnes většinou o prostaglandin E 1, látku, která se normálně nachází v malém množství v některých tkáních (i v cévních stěnách tepen penisu). Dávka, která by měla vyvolat plnou erekci se ultratenkou jehlou injikuje do jednoho topořivého tělesa u kořene penisu. Aby nebyla injekce bolestivá, používají se automatické injekční přístroje, které do předem stanovené hloubky bleskově ve zlomku vteřiny provedou vpich a zároveň vstříknou přesně odměřené množství látky. Subjektivně je tato injekce daleko méně bolestivá, nežli odběr krve ze žíly na předloktí nebo injekce do svalu.
Podle toho, zda po tomto farmakodynamickém testu nastane, nebo nenastane erekce, hodnotíme stav cév penisu a erektilní schopnost topořivých těles - tzv. kavernózní kompetenci. Podání látky je možné kombinovat s audiovizuální sexuální stimulací pomocí videa. Nedojde-li k plné erekci, je možné stupeň poruchy podrobněji vyšetřit pomocí důmyslných ultrazvukových přístrojů, měřících průtok krve tepnami a žilami a to opět zcela nebolestivě (dopplerovské počítačové vyšetření).
Na základě těchto vyšetření lze již velmi dobře určit příčinu nebo komplex příčin, způsobujících problém a rozhodnout o léčebném postupu. Existují i vyšetření další - například rentgenová vyšetření cév, vyšetření tlakových poměrů v topořivých tělesech, či vyšetření tkáňových vzorků, odebraných z topořivých těles. Ta však jsou nutná jen tehdy, uvažujeme-li o operační léčbě, a jsou vlastně již přípravou k operaci.
Operační řešení však nikdy není první léčebnou metodou, naopak, přistupuje se k němu až tehdy, když jiné léčebné metody nepřinesou žádaný efekt, a to je málokdy.
Po zevrubném vyšetření a zjištění příčiny (nebo více příčin) potíží je velmi důležitým článkem léčby rozbor léčebných možností s pacientem, s ohledem na příčiny, ale nejen na ně. Neléčíme totiž jen penis a jeho potíže s erekcí, ale celého muže. Pro každého může být optimální jiný postup, i když příčiny potíží mohou být podobné. Proto je nutné, aby pacient věděl, co mu může pomoci, ale také aby se mohl ze svého hlediska vyjádřit k tomu, co od léčby sám očekává. Souvisí to hlavně se způsobem, "stylem" sexuálního života, který je u každého páru jiný.
Jiné představy o léčbě a jejím efektu může mít mladý, dosud zdravý muž, který byl před úrazem, jenž způsobil erektilní dysfunkci, sexuálně aktivní téměř denně. Jiné představy může mít muž po sedmdesátce, se závažnými dalšími zdravotními problémy a s jiným pohledem na svět. Věk zde však naprosto není určujícím faktorem, intenzita pohlavního života nemusí vůbec s rostoucím věkem klesat. Důležitý je spíše celkový zdravotní stav, kondice psychická a fyzická, ve které se muž může dobře udržet až do vysokého věku. Medicinským termínem je "biologický věk pacienta", který nemusí odpovídat věku kalendářnímu.